Nestor fitoterapie patér E.Szeliga

Tyto řádky jsou poděkováním této neobvyklé osobnosti a zároveň výrazem úcty, holdu a o bdivu.Setkání s ním natrvalo změnilo nejeden život…

Páter Edmund Szeliga (1910 -2005)

Páter Edmund Szeliga v Peru známý jako El Padre. Dnes již člověk - legenda. Legenda peruánské fytoterapie - její nestor, objevitel a popularizátor.

Tvůrce spojnice mezi indiánskou tradiční medicínou a současnou vědou. Jeho mise měla dvojí rozměr. Indiánům dal to nejlepší z našeho světa a nám to nejlepší z jejich.

Narodil se v Polsku. Jako mladý salesián zasvětil svůj život Bohu a lidem. V roce 1930 odejel na misi do dalekého Peru. Na začátku své cesty patrně ani netušil, jaký význam jeho životni pouť nakonec získá.

Jeho touha pomáhat druhým ho zavedla do dalekých, těžko přístupných míst, k indiánským kmenům žijícím v odlehlých oblastech And a Amazonie.

Žil v blízkém kontaktu hlavně s indiánskými kmeny Quechua, Machiguenga, Huachipayres, Piros a Yine-Yami.

Učil se jejich nářečí, sdílel s nimi každodenní život, a trpělivě budoval vztahy založené na vzájemném porozumění. Oni ho seznamovali s pravidly života v přírodě a využívání jejích vzácných darů - léčivých bylin. Byl fascinován jejich dokonalou harmonií s přírodou, a předáváním vědomostí o vlastnostech a účincích rostlin z pokolení na pokolení.

V roce 1945 poznal dva druhy v dnešní době nejvíce populární popínavé rostliny Uňa de gato (známé v Evropě pod obchodním názvem Vilcacora).

Sám o tom hovoří:

„O Uňa de gato, respektive o jejích dvou druzích jsem se dozvěděl v polovině 40 let. Bylo to v Quillabamba v Cuzco. Domorodý kmen Qechuas užíval od pradávna kůru z ní na veškerá zánětlivá onemocnění. V jejich jazyce ji nazvali „svatou bylinou“. Tak jsem poznal Uncaria tomentosa, a její sestru Uncaria guajanensis. Co je zajímavé, vlastnosti mají téměř stejné, ale vzhledově se trochu liší. Guajanensis má na rozdíl od U. tomentosa více ohnuté, až stočené charakteristické drápky. Díky nim se obě rostliny mohou zachytávat kmenů stromů i pnou se po nich ke světlu“.

Neobvyklé vlastnosti peruánských bylin zaujaly pátera Szeligu natolik, že se rozhodl vědeckým způsobem poodhalit jejich tajemství. Veškerý svůj volný čas obětoval trpělivé výzkumné práci. Ke zjištění chemického složení začal posílat rostliny do laboratoří a univerzit na celém světě. Téměř 40 let zkoumal a studoval terapeutické využití rostlin z regionu And a Amazonie.

Vytvořil tak spojnici mezi prastarým indiánským způsobem léčby a současnou moderní vědou a medicínou.

Na začátky své léčitelské praxe vzpomíná:

„ Během mých pobytů v Limě ke mně začali chodit nemocní lidé, především s rakovinou. Odmítali chemo i radioterapii, hledali jiné způsoby… Můj Mistr, Ježíš Kristus, měl vždy velký soucit s nemocnými. Chtěl jsem Ho následovat. A tak jsem začal charitativně pomáhat nemocným, doporučujíc léky z Boží lékárny. Blahodárné účinky obou druhů Uncaria (tomentosa i guajanensis) se začaly potvrzovat. V některých případech byly výsledky fascinující. Postupně jsem samozřejmě začal využívat i účinky jiných druhů těchto „Božích darů“. Všechny jsem je ale nejprve „testoval“ na sobě.“

Zprávy o jeho znalostech léčivých účinků peruánských rostlin se začaly rychle šířit….

Rukou Pátera Edmunda Szeligy psaná kúra:

V roce 1983, díky finanční podpoře (respektive vděčnosti) „ zázračně” vyléčeného těžce nemocného člověka pomocí peruánských bylin, založil v Limě lékařsko-výzkumný institut IPIFA (Instituto Peruano de Investigación Fitoterápica Andina), jejímž patronem byl do konce svého života. Institut, jako jediná oprávněná organizace na světě nese jeho jméno.

Práce tohoto institutu přinesla desítkám tisíc lidí z mnoha zemí světa nejenom uzdravení ale v mnoha případech i zachránila život. Díky institutu mohou i další pokolení čerpat z dědictví obětavé mise pátera Szeligy.

Tohoto neobvykle skromného a dobrého člověka provázely životem jen ušlechtilé myšlenky a cíle. Nikdy se nesnažil o svou popularitu. Bohužel se na sklonku svého života stal slavným proti své vůli. Sláva za ním přišla sama. Působením subjektů z jiného světa než ve kterém žil on, vedených úplně jinými ideály než byly jeho. O jeho „sympatie“ se znenadání ucházeli různí novináři, podnikatelé a představitelé firem. Někteří z nich se snažili zneužít jeho jména a zkušeností ke svým komerčním účelům. A tak místo Nobelovy ceny, kterou by si zasloužil za svůj přínos lidstvu, ho potkalo velké zklamání. Musel se bránit před zneužíváním svého jména a uveřejňovat různá osvědčení, jako například toto:

„...užívají bez autorizace jak mého jména a tváře, tak i jména a „tváře“ Institutu Andské fytoterapie, k rozvoji své prodejní strategie, k cílům úplně opačným než jsou mé a mých spolupracovníků z institutu. Proto také prohlašuji, že jsem nikdy neautorizoval žádné dokumenty, které by komukoli dávaly právo prohlašovat se za zástupce mého či institutu.“

I přes tyto špatné a bolestné zkušenosti však pokračoval ve své práci a nepřestal pomáhat dalším lidem.

Dne 3.9.2005, ve věku nedožitých 95 let se jeho dobré srdce zastavilo. Odešel navždy. V den jeho pohřbu byl kostel při klášteře salesiánů v Limě plný lidí, kteří se s ním přišli rozloučit a poděkovat za dobré skutky, kterými byl jeho dlouhý život vyplněn.

A tak při vzpomínce na p. Szeligu, vzpomeňme skromného člověka, který „žil, aby jiní mohli žít“.
Vždyť v propagaci peruánských darů přírody jde především o dobro, zdraví i o život samotný; o to co v člověku umírá jako poslední - O NADĚJI. A to je TO , co on sám lidem předával.Věříme, že jsou lidé, kteří s jeho požehnáním předávají toto dílo dále.

El Padre po sobě zanechal velké dědictví. Doufáme, že jeho přínos lidstvu bude v budoucnu spravedlivě oceněn.

Páter Edmund Szeliga ale nikdy nepřiznal žádné společnosti ani fyzické osobě právo spojovat své jméno s jakýmikoli produkty. Nikdy žádné své produkty neměl. Nezištně užíval jen Božích darů, o kterých se dozvěděl od „svých“ indiánů. Jedinou institucí, která má právo spojovat svou činnost s jeho jménem je pouze Institut IPIFA v Limě, jehož byl zakladatelem a později patronem.